Život, ktorý mizne kamsi cez prsty

3. září 2009 v 16:49 | alfalfa |  More than words
Neviem čo som čakala, že sa mi všetci hodia okolo krku a budú ma vítať? Aj tak by som to neprijala s nadšením, ale prvý deň som si pripadala ako prváčka, ktorá všetkých ľudí v triede a na chodbách vidí po prvýkrát. Triedna povedala pár slov, riaditeľka sa nezmohla ani na privítanie, ale dnes to napravila a nič sa pre nás nezmenilo, len na školu prišli dve alebo tri nové učiteľky, ktoré nás ale nebudú učiť. Trošku som sa zhrozila, keď som zistila, že aj v druhom ročníku budeme mať informatiku, pretože nás to učí prvotriedna krava, ale nič sa nedá robiť. A pomaly si uvedomujem, že to všetko už začína a ani s tým nemôžem nič urobiť. Vlastne sa cítim celkom zbytočná a vyhliadky mám asi také, že ma čaká len plno učenia a veľa preslzených dní, ako to už cez ten školský rok býva.

Slečna A. už mi pomaly lezie na nervy. Je mi zo seba zle, keď si uvedomím, že to je naozaj pravda. Predsa som ju mala neskutočne rada, rozumeli sme si ako nikto iný, mali sme svoje sny a dokázali sme o nich rozprávať celé hodiny. Naše plány do budúcnosti boli krásne, naše debaty o skazenosti tohto sveta a tejto pijanskej mládeži, moje večné čakanie na teba, ale nikdy som jej to nedokázala vytknúť, keď sa objavila pod oknom s jej previnilým výrazom. Vždy sme si navzájom rozumeli aj keď to bolo nezrozumiteľné a nemožné. Mysleli sme si, že ovládneme spolu svet a pretvoríme ho podľa seba a všetkých pytliakov pozabíjame. Naším hodinovým rozhovorom sme hovorili ,,naše nadnárodné reči" a spolu sme počúvali Boba Marleyho. Predsa som si myslela, že patríme k sebe, kde sa teraz ten pocit istoty stratil. Určite sa nedal len tak roztrhať a vyhodiť do koša. Ale prestala mi načúvať. A ja nechcem byť stále v pozícii toho, kto všetkým len načúva a pomáha. Aj ja by som chcela niečo povedať, aj ja mám svoje názory a problémy. Poslednú dobu rozpráva len ona a nedá mi priestor k tomu, aby som aj ja niečo povedala. Samozrejme, opýta sa ako sa mám, ako bolo v škole, ale než stačím odpovedať už zase hovorí len ona. Možno si poviete, že som asi zbesnela, aj to je veľmi pravdepodobné, ale možno keby ste boli na mojom mieste, tak by sme mi rozumeli. Aj tak nič nevyriešim, možno to chce čas.


V utorok som sa bola s mamkou a naším psíkom prejsť v lese. V tých horách som strávila svoje detstvo. Veľmi rada tam chodím a mám odtiaľ pekné spomienky, ale v lete to nemá tú správnu atmosféru. Ale na jeseň, keď všetko bude meniť svoju farbu a postupne budú stromy zhadzovať svoje lístie, vtedy je ten správny čas na dlhé prechádzky po tichom lese, kde je počuť len šum lístia a vlastný dych. Je to krásny a melancholický čas, keď sa ráno zobudíte a celá krajina je zahalená do hmly a všetko ešte spí. Teším sa na toto najkrajšie obdobie roka.

nelúčim sa
pretože lúčiť sa je hlúposť, keď sem ešte prídem
teda pokiaľ ma nezrazí električka
v meste, kde žiadne električky nepremávajú
len staré autá, ktoré vylučujú do ovzdušia škodlivé plyny
ničia ozón
a ten ničí nás
...ale my sa raz zničíme navzájom
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Maggie | Web | 3. září 2009 v 17:05 | Reagovat

Už jsem si zvykla, že mě ve škole většina lidí úplně ignoruje, proto mě docela překvapilo, když tomu prvního září bylo přesně naopak. Takže neboj, určitě se to změní. :)
Ke druhému odstavci - měla jsem také problém s kamarádkama, ale ne takový, jako ty. Byly jsme tři kamarádky a dělalo nám problém bavit se dohromady. Vždy se bavila jen první s druhou, první se třetí, druhá se třetí... Ale teď mám pocit, že už je vše vyřešeno, aspoň doufám. :)

2 Ká | Web | 3. září 2009 v 17:13 | Reagovat

Mě většina školy zase nesnáší. Jdu po chodbě a všichni se za mnou otáčí a nejradši by mě ubodali. Ale mám i malou sektu svých přívrženců, kvůli kterým jsem se do toho ústavu nehorázně těšila. I když...ať už jsou prázdniny xP.
Hmm...ztráta spřízněné duše? To se mi ještě nestalo. Z mé sekty nelze vystoupit a lidi, co mám ráda, mám ráda už šílenou dobu. Věřím ale, že ty to vyřešíš :).

3 Peeobe Peeobe | Web | 3. září 2009 v 17:38 | Reagovat

Děkuju,taky přeju hodně štěstí ve škole i mimo ní... :-)  ;-)  :-)

4 Mooni* Mooni* | Web | 3. září 2009 v 17:46 | Reagovat

Škola. Stále tie isté xichty ktoré mi dokážu pokaziť deň, stále tá sitá sebeckosť a stále tí istý ľudia ktorý sa spárvajú presne tak isto a objímajú sa ako o život keď o seba dva mesiace nezakopli .. brrr. Nemám to rada, tú prehnanú neuprímnosť až ju cítiť v ovzduší. Hm, moja najlepšia kamarátka. Síce už tri roky nimi nie sme pre mňa vždy znamenala niečo viac, .. moju sestru, vie o mne všetko, z mojou mamkou sa baví ako zo mnou a predsa len mi niečo na nej lezie na nervy, niektoré jej postoje, niektoré jej názory, niektoré jej pohyby. A to všetko som predtým milovala, to všetko a aj keď sa bavíme, stále sa nájde niečo čo sa mi až príliš nepáči a ja už nie som tá čo bude ticho. ..

5 Kitty Kitty | Web | 4. září 2009 v 17:49 | Reagovat

To bude v pohodě...určitě

6 Ronny Ronny | E-mail | Web | 5. září 2009 v 13:02 | Reagovat

Mě taky spousta lidí ignoruje a už jsem se s tím i smířila. Mám kolem sebe pár lidí, které mám ráda a kteří mají rádi mě a všichni jsme spokojení.
Také mám někdy své nejlepší kámošky plné zuby, ale to vždy časem přejde. Mám ji ráda, je pro mě sestrou, kterou jsem nikdy neměla. Člověk který už šest let poslouchá mé výlevy, sdílí se mnou své starosti, je osobou, která toho o mě ví ze všech lidí nejvíc. Mám ji rád a nedokážu si představit, že by vše bylo jednou jinak. Třeba se vše vyjasní a i Ty se svou kamarádkou k sobě znovu najdete cestu ;)
Jinak se mi strašně líbí text v Tvém profilu. Ten, kdo ti to řekl, musel být velmi moudrý. Krásné ;)

7 Dommi Dommi | Web | 6. září 2009 v 11:40 | Reagovat

Ahoj, krásnej blog spřátelíš ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama